ABOUT AUTHOR

čtvrtek 17. srpna 2017

ZÁŽITKY Z PLAVBY PO NORSKU II

Eidfjord


Na tuhle zastávku jsme se těšil nejvíc, teda do té doby než jsem zjistil, že se výlet na vyhlídku zvanou “Trolí jazyk” se nekoná. Výstup a sestup totiž zabere celý den, takže snad někdy přístě.
Tahle zastávka pro mě byla nejslabší, jelikož městečko, jestli se tomu tak dá říkat, bylo opravdu malinké a nic moc tu nebylo. Akorát nedaleko leželo ohromné jezero, ke kterému jsme se vypravili, krásnou cestou lesem podél řeky. Šum řeky tříštící se o kameny a vítr ve větvích stromů měl příjemně uklidňující efekt, což jsme oba uvítali, jelikož večer předtím jsme do noci pařili na lodní diskotéce.









Stavanger / Preikestolen 



Do Stavangeru jsme se taktéž hrozně moc těšili, ale nakonec jsme z něj viděli jen přístav. Rozhodli jsme se totiž, že půjdeme na celodenní výlet na vyhlídku zvanou “Kazatelna”. Krásný krajinný útvar tyčící se na kamenném útesu 600 metrů nad mořem. Vyrazili jsme autobusy po desáté, čekala nás cesta trajektem a národním parkem na parkoviště odkud se jde pěšky. A tady jsme zjistili krutou realitu. Ve Stavangeru současně s naší lodí kotvili dvě další né-li větší a každá z těchto lodí organizovala výlet na Kazatelnu. Takže si představte, že lezete horami nad srázy po uzoučkých cestičkách s dalšími pětitísíci lidmi. Neustále se vám někdo plete pod nohy, musíte předbíhat, jinak byste strávili půlden jen cestou tam. Nejkrizovější byly strmější výšlapy po úzkých, vysokých schodech, tady se tvořily doslova kolony lidí. Samotná vyhlídka byla doslova obalená turisty. Všichni se chtěli co nejlíp vyfotit, a tak lezli na ta nejšílenější místa. Z toho jsem měl totální hrůzu a nechápal jsem, že se ještě nikomu nic nestalo, protože někteří jedinci byli tězce nezodpovědní. Když pominu můj strach z výšek, který se celou cestu nedostavoval, nicméně na místě mě úplně ochromil, navíc znásobený strachem z toho, že do mě někdo strčí a já se hezky volným pádem proletím pár set metrů, jsem si to nesmírně užil. Neskutečný zážitek. Dechberoucí výhled. Adrenalin v krvi. Představa, že na takovém místě přenocujete a ráno osamoceni pozorujete jak vycházející sluneční paprsky dopadají na vrcholky hor a vy jen nasáváte tu atmosféru, ve mně probouzí dobrodruha.






'
Tak a to by bylo z naší dovolený v Norsku. Teď už jen jet někam do tepla k moři a budu spoko, I wish. Doufám, že se vám článek líbil a taky že jsem vás trošku navnadil na dovolenou na lodi, protože to je pecka :)

4 komentáře:

  1. Ty lidi jsou uplne streleni, me stacil Grand canyon, porad sem jen s hruzou cekala, kdo z tech lidi, stojicich na cipecich skal, sleti jako prvni. Hlavne ze maj dobrou selfie :D Ja mam panickou hruzu z vysek. Jinak dovolena krasna, zavidim, snad si nekdy na takovou nasetrim :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Noc před výletem se mi normálně zdálo jak sedím na okraji a kluže mi to dolů, no prostě hrůza :D

      Vymazat
  2. Nádhera! O tomhle místě jsem nikdy neslyšela a strašně se mi to místo líbí. Na dovolené jsem nebyla už strašně let, páč ještě nemám věk na dovolenou sama a moji rodiče se do toho zrovna dvakrát nehrnou. Takže si nejspíš ještě počkám :) Ty lidi jsou blááázni, sice nemám nějak velký strach z výšek, ale tohle bych teda neriskovala. Na to si svého života až moc vážím :D
    Moc se mi tvůj blog líbí a přeju ti s ním hodně štěstí :) Měj se hezky!
    https://essdeesthoughts.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, jsem rád že se ti blog líbí :)

      Vymazat