ABOUT AUTHOR

pondělí 20. listopadu 2017

HLEDÁM SI TU PRAVOU

Tehle článek jsem napsal pár měsíců zpět a nevydal. Stala se totiž věc, ke které jsem se tolik upínál a do které jsem vkládal věškeré naděje na lepší zítřky. Teď už jiště vím, že to byl nesmysl, ono vysvobození nepřišlo. A proto teď kladu ještě větší důraz na poslední dvě věty tohoto článku.

Asi každý si v životě projde obdobím, ve kterém se mu nic nedaří, nic nevychází a člověk má pak pocit, že stojí na stejném místě, zatímco ostatní plují s proudem.

Plný odholání s chutí něco dělat, někam se posunout, být aktivní, ale přitom, na konci každého dne s pocitem, že jsem stále na stejném místě, ani o krok vpřed. Tolik chutí, tolik tužeb. Frustrující. Co, jak, proč?! Příjde mi, že nikam nezapadám, hledám se, hledám svou cestu. Cestu po které se vydat. Cestu, která mi dá ten smysl. Cestu co mě naplní. Cestu vpřed. Tu pravou.

Sedím u táty v práci a koukám kolem sebe, přemýšlím. Něco asi musím dělat špatně. Nejsem tam, kde chci být, nedělám to co bych měl a neustále se upínám na onu vidinu, která až příjde, změní vše a já se  konečně přehoupnu tam kam chci. Ale dny, týdny plynou a ta vidina je pořád stejně vzdálená, ani o krůček blíž. Jak je to možný?

"Vkládal jsem do ní  své naděje v lepší zítřky. Byl to můj útěk od reality."


Od malička jsem měl sen. Sen, že se stanu fotbalistou. Po celých 13 let jsem si za tím snem šel, krůček po krůčku. Cítil jsem jak se mi přibližuje až se jednou ony pomyslné dveře na konci cesty otevřely a já měl vše na dosah ruky. Už jen překročit práh a... Puf. V okamžik bylo vše pryč, sen se rozplynul a já s bolestí u srdce věděl, že tahle cesta je mi nadobro uzavřená.

Ztracena.


Od té chvíle se snažím najít novou cestu, která mě bude naplňovat a o které nebudu pochybovat. Je to jako když skládáte puzzle. Občas se stane, že trefíte ten správný dílek na poprvé a někdy jich musíte vyzkoušet nespočet. To stejné je v životě. Né vždy a né všem se podaří najít svůj směr ihned. Důležité je ale vytrvat. Nevzdávat to. Neupínat se na vidinu v budoucnosti, ale žít přítomností. Přítomnost je jediné na čem záleží, v přítomnosti si cesta najde vás nebo vy si najdete ji. 









/ Bunda - H&M / Zbytek - Zara /

15 komentářů:

  1. Nějak jsem nepochopila pointu článku. Asi to je určeno sečtělejším čtenářům. Tak třeba příště...

    OdpovědětVymazat
  2. Já pointu pochopila. A každá věta mě dostala. Je to skvěle napsané :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za článek, je moc hezky napsaný.
    Přeji hodně štěstí do života!

    OdpovědětVymazat
  4. Taky si myslím, že to je krásně napsaný.. Tohle si podle mě podvědomě uvědomuje každý člověk, ale nikdo to nedostane 'na talíři'. Takhle někomu, komu doteď přišlo žití v přítomnosti a ne v nadějích jen jako nápad v podvědomí třeba cvakne a rozsvítí :) Super článek.. co se stalo s fotbalem, jestli se můžu zeptat?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Měl jsem náhodný nález v koleni a musel jsem rok čekat na operaci, která byla úplně k ničemu a ještě k tomu mi přihoršila tak, že jsem se už k fotbalu nemohl vrátit.

      Vymazat
  5. Pekne Kubo, nejak sem to ted i potrebovala slyset, i kdyz to vim. Je treba si to obcas pripomenout. Jsi moc fajn kluk, mam rada tvuj blog, jen tak dal a bud porad svuj. Jo a jsi fakt cumak :)

    OdpovědětVymazat
  6. Krásně napsané! :) Narazila jsem náhodou a nechtělo se mi vůbec přestat číst. :) Taky jsem si prožila to hledání, i když občas ještě stále hledám, už si uvědomuji, že podstata být tady a teď je mnohem důležitější. :)
    www.canli.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Četl jsi Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolle?

    OdpovědětVymazat